Pátek, 29 března, 2024
magazin

Tomáš žije svůj americký sen jako au pair: Když se ohlédnu zpět, je mi až smutno, jak moc jsem v životě bloudil

- Reklama -aktuálně
- Reklama -

Nejhorší je smrt z vyděšení a člověk utratí 100% pokusů, které nezkusí.

Tomáš Svoboda (26) patří k lidem, kteří ve snaze posunout svůj život dále neváhali udělat odvážný krok. Krátce před tím, než celý svět zasáhla pandemie Covid 19, odletěl do Ameriky.

Nevěděl, co ho čeká, měl přirozené obavy z toho, jak těch pár let zvládne. No byl si jistý, že přesně tento typ dobrodružství mu změní život. A tak se i stalo.

Tomáš, pokud se v myšlenkách vrátíš o pár měsíců zpět, dokážeš si ještě vzpomenout, a jakými pocity si vycestoval do Ameriky?

S pocitem neznámá a s obrovskými očekáváními. Byla to pololetní příprava na něco, co jsem znal pouze z pocitů ostatních lidí a názorů všech ve svém okolí.

Nevěděl jsem do čeho jdu, ale byl jsem obrněný vůči překážkám, no a jak už je u mě zvykem, nabitý pozitivní energií. Ta mě vždy přes všechny nástrahy dostává. Věděl jsem, že mi rodina bude chybět, ale vzrušení mělo větší váhu a plán mi nedovolil uhnout z cesty.

Čemu ses před odjezdem za velkou louži věnoval?

Několik let jsem pracoval jako obchodní zástupce, event koordinátor, IT byznys konzultant a projektový manažer. Ve zkratce, sbíral jsem pracovní zkušenosti.

Měl si také konkrétní očekávání?

Tušil jsem, co mě bude čekat v nejbližších dnech, kdo mě vyzvedne na letišti, věděl jsem, že v prvním týdnu potkám stovky lidí z jiných koutů světa a budu proškolený v tom, jak se s dětmi zachází v USA.

Od práce jako au pair jsem očekával hodně, rozhodně však ne koronu a to, co se v Americe děje. Věděl jsem, že tato zkušenost mě změní a na tuto změnu jsem se upřímně těšil.

Kdo snášel tvůj odchod nejtěžší?

Rodina. Bratr začal stavět dům a měl velký pozemek, na kterém jsme čas od času společně pracovali. Když na něm potom pracoval sám, určitě si na mě často zmínil.

A samozřejmě mamina. Posledních pár měsíců před odletem jsem býval s ní doma, abychom byli více spolu, dokud odejdu do světa. O to těžší to pro ni bylo.

Kde konkrétně se nacházíš a čemu se za Velkou louží věnuješ?

Žiji ve Virginii, přibližně 3 míle od Washington DC, ve městě Arlington. Bydlím u „hostitelské rodiny“, které se starám o děti a jsem její součástí. Pracuji jako au pair, což je specifické povolání, přinášející s sebou kvantum možností, pozitiv, ale zároveň i nevýhod. Tato práce rozhodně není pro každého.

Pro mnoho občanů z různých zemí by bylo obtížné dostat se do USA, bez problémů zde žít, zažít kulturní výměnu zkušeností a neobyčejné zážitky. Na druhou stranu zde pracujeme za 5-7x méně peněz než si vydělají zdejší chůvy, které nejsou podporovány agenturou. Au pair ale neplatí ubytování, stravu, telefon, pojištění ani jiné poplatky spojené s běžným životem.

Podle čeho sis vybíral rodinu, jejíž součástí ses nakonec stal?

Každý au pair má na výběr rodiny svůj postup, já jsem se řídil pocitem a srdcem. Při telefonátech s rodinou chlapci blbli a bili se o Iphone, zatímco jsme se s jejich mámou o všem povídali.

Přišlo mi, že je to veselá a příjemná rodinná atmosféra, ve které bych si dokázal představit svůj následující rok. Na výběr rodiny se ale dá dívat z mnoha úhlů a ani materiální pohled na věc není od věci.

Rodina může poskytnout bezpočet výhod jako cestování, placení dalších výdajů, vlastní auto na užívání, placení pohonných hmot, domácnost bez pravidel, skvělé místo k životu, vybavení a předplatné do různých sportovních klubů, velký dům nebo luxus, kteří by lidé pracující jako au pair nemuseli nikdy zažít. Nikdo vás ale nemůže připravit na to, že rok budete žít s cizí rodinou v odlišné kultuře. Mnoho lidí si vybere špatně.

Američané – to je úplně jiná mentalita. Co tě překvapilo snad nejvíce a s čím máš, co se jejich chování týká, problém ještě i teď?

Američané – to jsou také lidé z různých koutů světa, každá rodina je jedinečná. Já žiji v Irsko / Filipínské domácnosti. Nejvíce mě překvapila benevolence, co se výchovy dětí týká, hned za tím je absolutní bezohlednost vůči ekologii. Kapitalismus jde na plné obrátky a nakoupené věci ani není kde skladovat.

V každém pokoji najdete alespoň jednu televizi, a to včetně všech ložnic, přičemž většinou jsou nonstop zapnuté. Abych nebyl jen negativní, co se týče Virginie, v životě jsem neviděl lepší místo pro život.

Bezpečnost ulic, pořádek a sociální služby jsou na úžasné úrovni, po večerech jsem neměl ani jedinkrát strach. Všichni jsou úslužní, navzájem se zdraví a nejednou se vám stane, že vám někdo cizí na ulici pochválí oblečení, když procházíte.

- Reklama -peníze

Nejnovější články

- Reklama -aktuality

Další články autora

- Reklama -magazín